NA OSTRAVU NESMÍME ZAPOMENOUT!

Aktuálně vzpomínáme na jeden z nejhorších útoků se zbraní, který se v novodobé historii České republiky stal. Rovněž nezapomínáme na jeho oběti.  Výročí takových události je pro  bezpečnostním manažery vždy důvodem k zamyšlení, zda lze něco udělat jinak, lépe a na vyšší úrovni.

Desátého prosince 2021 tomu byly přesně dva roky, kdy se stavební technik Ctirad Vitásek rozhodl své osobní problémy řešit tzv. rozšířenou sebevraždou. V 7:15 vstoupil do čekárny traumatologie Fakultní nemocnice Ostrava a střelbou z pistole ukončil celkem sedm lidských životů. Následně z místa činu zmizel. Během pár hodin byl nalezen u obce Děhylov, kde stejnou zbraní ukončil i svůj vlastní život. Dle celkového počtu obětí byl tento útok byl v novodobé historii České republiky druhým nejhorším útokem „aktivního střelce“ po útoku v Uherském Brodě v roce 2015.

Areály nemocnic jsou z pohledu zabezpečení jedněmi z nejsložitějších. Jedná se totiž o veřejně přístupné typy objektů, do kterých každý den nekontrolovatelně proudí obrovské množství lidí. Útočník tedy neměl v zásadě žádné omezení nejen při vjezdu do areálu, ale i při vstupu do nemocnice a dalším pohybu v rámci areálu. Šlo by to udělat jinak?

Vnitřní bezpečnostní systém nemocnice je primárně budován pro ochranu majetku, nikoliv osob, resp. před útoky. Tomu odpovídá i užití zabezpečovacích technologií jako jsou přístupové systémy, kamerové systémy, zabezpečovací systémy apod. Stejně tak personál ostrahy je zpravidla způsobilý především k pochůzce anebo sledování parkoviště na obrazovce kamerového systému. Toto je logický stav, jelikož v nemocnicích, na rozdíl třeba od letiště, se takový útok primárně neočekává. Nicméně situace ve Fakultní nemocnici Ostrava ukázala, že právě nemocnice se může stát jednoduchým terčem pro řádění osamělého střelce anebo teroristického útoku. K určitému posunu v zabezpečení zdravotnických zařízení také došlo implementací Programu ochrany měkkých cílů MV ČR. Některá zdravotnická zařízení díky prostředkům z programu zpracovala analýzy rizik, zavedla postupy pro řešení událostí charakteru ochrany měkkých cílů a zajistila školení a nácviky pro zvládaní rizikových situací. Program by měl však pokračovat v podobě dotací na projekty implementace ochrany měkkého cíle, tak aby si z něho zdravotnická zařízení mohla pořídit projektové dokumentace na doplnění nebo rekonstrukci systémů technické ochrany a hlavně vlastní technické zabezpečení. Rovněž by měly pokračovat dotace na školení a nácviky zvládání krizových situací.

Kontrola pohybu osob v rámci areálu jako je nemocnice je poměrně složitá, ale i přesto ji lze začít aktivně  řídit. Např. zaměřit se v úvodu na pohotovosti a centrální či urgentní příjmy pacientů, které poskytují léčebno – diagnostickou péči jak pacientům s doporučením, tak pacientům bez doporučení od ošetřujícího lékaře (praktický lékař, ambulantní specialista, či jiný ošetřující lékař). V těchto prostorech je také větší pohyb ¨“cizích“ osob, naproti ostatním specializovaným oddělením či klinikám, kde se pohybují pacienti po předchozím vyšetření a objednání.  . Tím lze pozornost kontroly zaměřit primárně jen na klíčové či vstupní sekce areálu a do jisté míry tak začít kontrolovat pohyb osob v rámci kritických prostor nemocnice.Z pohledu prevence vzniku obdobných opatření a také z pohledu rychlosti zásahu stojí za zvážení, zda právě do některých nemocnic není vhodné dislokovat místní oddělení PČR nebo městské policie podobně, jak to lze vidět v některých nákupních komplexech. Pochopitelně v kontextu celé bezpečnostní situace v městě a lokalitě.

S tím souvisí i samotný bezpečnostní dohled. Asi se shodneme, že instalace obrovského množství kamer v rámci areálu není řešení.  Bezpečnostní systém je třeba instalovat tak, aby se soustředil na krizová místa a zároveň umožnil efektivní dohled. Ten je třeba doplnit např. o tísňové hlásiče , SW aktivního kamerového dohledu. Jako zásadní považujeme vyvedení poplachového signálu na dohledová pracoviště Policie české republiky.

Dále se je nutné zaměřit na výcvik operátorů, kteří jsou na rozpoznání a řešení krizových situací připraveni a pravidelně trénováni. Klíčovou roli zde totiž hraje čas od započetí útoku do zahájení protiakce a ten se dá výrazně zkrátit pouze tím, že existuje rychlý způsob, jak útok včas identifikovat.

Bezpečnostní systém nemocnic je dle našich zkušeností determinován hlavně financemi. Primární je logicky pacient a ten si zaslouží nejvíce prostředků z rozpočtu. Avšak bezpečnost jeho i ošetřujícího personálu by v dnešní době neměla být podceněna. Jako profesní sdružení bezpečnostních manažérů připomínáme, že je nezbytné posílit roli bezpečnostních manažérů a specialistů a to nejen ve zdravotnických zařízeních. Tito by měli být pro efektivní výkon funkce nejen lépe připraveni, ale také mnohem lépe finančně zajištěni.

  Stav, kdy si každá nemocnice nároky na zabezpečení definuje sama, neumožňuje efektivní řízení tohoto procesu. V rámci činnosti ČABM se dlouhodobě snažíme o standardizaci v oblasti security, včetně  zabezpečování tzv. měkkých cílů. Zatímco oblast BOZP a PO má dnes jasně zákonem stanovená pravidla, jejichž nedodržování je sankcionováno, tak zabezpečení objektů taková pravidla nemá.